Jestli potřebujete vědět, kolik sněhu napadne na Vánoce v Krkonoších, nebo jestli bude o jarních prázdninách v Rakousku slunečno, mrkněte na předpověď počasí pár dní předem a do té doby doufejte. Pokud jste však zvědaví, co a proč lze v zimní sezóně 2025/26 očekávat a jaké trendy se v ní s velkou pravděpodobností projeví, pak přijměte pozvání do zákulisí povětrnostních dějů.
Zima 2025/26 bude teplá, pokud nenastane výjimka potvrzující pravidlo
Žádná ze zimních sezón na území Česka od r. 2013 nebyla chladnější než dlouhodobý průměr - některé byly teplejší jen mírně, jiné se daly označit za superteplé. Nevítanou rekordmankou posledních 15 let byla zima 2023/24 s odchylkou +3,33 °C, naopak letošní sezóna 2024/25 s odchylkou +1,13 °C by se dala označit jen za lehce teplotně nadprůměrnou. Obdobně vypadají statistiky i v okolních zemích včetně Alp, kam se vydáváme na lyže a za sněhem.
Ze statistického hlediska je tedy velmi pravděpodobné, že i následující zima 2025/26 bude teplotně nadprůměrná, ačkoliv nelze vyloučit výkyv potvrzující pravidlo, který by byl nejspíš kompenzován o to vyšší kladnou odchylkou teplot na jiném území severní polokoule. V atmosféře je zkrátka příliš mnoho energie na to, aby chladnější počasí zavládlo globálně.
Teplejší zima neznamená nutně méně sněhu či horší lyžování
Celkově teplejší klima samo o sobě nutně neznamená nedostatek sněhu nebo horší podmínky pro lyžování. V mnoha z tzv. teplých zim byly podmínky na horách vynikající a sněhu víc než dost. Naopak teplotně chladnější zimy mohou být příliš suché s holomrazy. Lyžaře tedy určitě více zajímá množství napadlého sněhu, počet mrazivých dnů, absence prudkých oblev a celkový průběh počasí než nicneříkající teplotní odchylka pro velké území.
Zima 2024/25 byla sice celkově teplotně nadprůměrná, ale díky velkému
množství slunečných dnů ji lze hodnotit jako lyžařsky velmi
vydařenou
Na horách bude sněhu dost, jen není jasné kde přesně
Do Evropy typicky proudí vlhký vzduch z Atlantiku, a to buď přímo, nebo oklikou přes Skandinávii či Středomoří, přičemž přitom obvykle narazí na Alpy, nejvýraznější terénní překážku Evropy. V závislosti na směru proudění se pak srážky soustředí na západ, sever či jih Alp. Obdobně naše hory mohou dostat přímý zásah, nebo zůstat mimo pás srážek. V každém případě jen výjimečně se stane, že sněhu není kvůli absenci srážek dost nikde v Alpách ani ve střední Evropě - pak je ovšem zase aspoň slunečno. Není-li zároveň v důsledku jižního proudění příliš teplo, lyžařské podmínky mohou být velmi příjemné jako třeba v uplynulé zimní sezóně 2024/25.
Ze sněhu v nížinách se můžeme těšit obvykle pár dnů, v nejlepším případě pár týdnů, naopak na horách zůstává pravděpodobnost sněhové pokrývky během zimy stále vysoká - hranice „sněhové spolehlivosti“ se však u nás posunula z dřívějších 600 až 800 m n. m. na dnešních 800 až 1 000 m n. m. Obdobně v Alpách jsou níže položená údolí často holá, naopak v „lyžařských“ výškách nad 1 500 m n. m. nebývá se sněhem přinejmenším na sjezdovkách problém.
Dlouhodobé trendy mohou překvapit nečekanými výkyvy
Zvykli jsme si, že léta jsou v posledních letech horká a suchá, a o to větší překvapení způsobil upršenější a zčásti pocitově chladný červenec. Podobně v nedávných zimách překvapovalo příliš slunečné počasí (v Česku i v Alpách 2024/25), neobvykle trvalé a vydatné sněžení (v Itálii v březnu 2024) nebo silné oblevy (u nás a v Rakousku začátkem ledna 2023). Tyto anomálie jsou s větším předstihem nepředpověditelné a jediné, na co se lze spolehnout, že se budou vyskytovat i nadále.
Sníh hned počátkem zimy, vánoční obleva a mrazy v lednu
Bez ohledu na překvapivé výkyvy vypadá typický mustr posledních let takto: První závan zimy přijde přinejmenším do hor již v listopadu nebo začátkem prosince. Na Vánoce dorazí obleva, často i výrazná. V lednu přijdou silnější mrazy, které někdy přetrvají až do února, jindy je vystřídá proměnlivé počasí. To je v hrubých obrysech nejpravděpodobnější scénář i pro zimní sezónu 2025/26. Zároveň je téměř jisté, že bude „narušen“ nejrůznějšími překvapeními.
Polární vír a dlouhodobé faktory jako sluneční aktivita, QBO nebo rozsah arktického ledu zimě v nížinách nepřejí
Zimní počasí na severní polokouli řídí především polární vír neboli obrovská cyklóna naplněná mrazivým vzduchem, která je zároveň pohonem atmosférického proudění, které posouvá vzduchové hmoty od západu na východ. V posledních téměř 10 letech je polární vír prakticky setrvale narušený, což souvisí s celkově menším množstvím mrazivého vzduchu v Arktidě. V důsledku toho mizí dříve typické přímé západní proudění, přinášející střídavé počasí, a místo toho vzduchové hmoty více meandrují mezi severem a jihem, což znamená i větší teplotní výkyvy. Bohužel často se polární vír s mrazivým vzduchem vychýlí do Kanady, přičemž Evropa se dostane do teplejšího jižního až jihozápadního meandru. Nestabilní polární vír je však každopádně nadějí, že se při vhodné konstelaci mrazivý vzduch „vylije“ z Arktidy přímo do Evropy.
Statisticky vzato nastávaly v posledních desetiletích chladnější zimy v době tzv. slunečního minima nebo ve východní fázi tzv. kvazibienální oscilace (QBO), při níž se směr proudění ve stratosféře otáčí z východu na západ, čímž brzdí polární vír a nutí ho více meandrovat (a tedy třeba i nasměrovat mrazivý meandr z Arktidy do Evropy). Vliv těchto faktorů však slábne, navíc sluneční aktivita je momentálně na svém 11letém maximu (a začne v příštích letech pomalu klesat) a východní fáze QBO se dá očekávat až koncem zimní sezóny 2025/26 (jarní lyžování tedy může mít silnější zimní příchuť).
Extrémně nízké je v současnosti zalednění Arktidy, čímž se snižuje potenciální zásobárna mrazivého vzduchu pro severní polokouli. Zároveň bylo zkraje léta výrazně teplejší Středozemní moře a kladná teplotní anomálie se udržuje i v části Atlantiku, což může souviset se slábnutím Golfského proudu.
Rozsah mořského ledu v Arktidě je letos - podobně jako v předchozích
letech - hluboko pod průměrem z posledních desetiletí
Voda ve Středomoří je letos mimořádně přehřátá, což vytváří
zásobu energie pro překvapení
Všechny tyto faktory slibují jednak větší množství energie v atmosféře, tedy i dynamiky počasí a extrémnějších projevů (od kalamitních chumelenic až po oblevy), jednak více překvapení, neboť jejich konstelace je nová a modely se teprve učí, co všechno z ní může vzniknout.
Dlouhodobé předpovědní modely potvrzují teplotně nadprůměrnou zimu
Není proto překvapením, že většina globálních předpovědních modelů (CFS, NASA, ECMWF) očekává teplotně nadprůměrnou zimu. Co se týče srážek, zatím to celkově vypadá spíš na vlhčí počasí na sever od Alp (tedy potenciální sněhový zásyp pro části Rakouska a možná i české hory) a sušší a slunečnější jižní stranu Alp. Což by však nebylo žádné velké překvapení.
Zima 2025/26 v kostce: teplo v nížinách, na horách sněhu dostatek, ale i „nečekané“ výkyvy počasí
Od zimní sezóny 2025/26 můžeme očekávat především teploty celkově nad dlouhodobým průměrem, ovšem s výraznými výkyvy, které budou způsobené nestabilitou polárního víru a narušenou cirkulací vzduchu na severní polokouli. Sněhu a mrazu v nížinách se dočkáme jen přechodně, na horách však není důvod se obávat - přinejmenším ve vyšších polohách. Podle dlouhodobých modelů se dá více srážek očekávat na sever od Alp, naopak jižní strana Alp by měla být slunečná, jak je pro ni typické.
Dlouhodobá předpověď modelu CFS očekává v Evropě teplotně
nadprůměrnou zimu
