Rakousko 
Heiligenblut - lyžování
Na úpatí nejvyšší rakouské hory Grossglockneru neleží prominentní letovisko, jako je tomu v případě slavných švýcarských či francouzských vrcholů. Heiligenblut není Chamonix ani Zermatt, je to malá horská vesnička s kostelíkem a několika hotely v surové, vysokohorské krajině na konci světa, kde lyžaři najdou opravdový klid.
Jižní svahy dvouapůltisícového Scharecku a téměř třítisícového Hochfleissu nad Heiligenblutem jsou poměrně rozsáhlým územím, jen řídce využitým sjezdovkami, takže jsou za příznivých sněhových podmínek eldorádem lyžování ve volném terénu – zdejší freeride se věhlasem ani nepřibližuje třeba Arlbergu, o to je však komornější. Sjezdovky jsou členité, neposedné a sportovně skloněné, žádné zplanýrované dálnice, ocení je tedy hlavně náročnější lyžaři. Freestylisté tu sice nenajdou žádný uměle vystavěný, zato přírodní a přímo obří „snowpark“ s množstvím muld, žlábků i kaňonků. Celé lyžařsky dostupné území je přitom zabezpečné proti lavinám a freerideři mají k dispozici podrobný popis lokalit a zúčastnit se mohou i freeridových programů, v nichž se se zdejším terénem blíže seznámí.
Ze Scharecku (2 606 m), který je z Heiligenblutu
zpřístupněn dvěma sekcemi čtyřmístné kabinky, padá po spádnici ve
sportovním sklonu a v solidní šíři červená trať, později
přecházející v klidnější modrou, která se širokým traverzem vrací k
mezistanici Rossbach (1 752 m). Z vrcholu za hřeben
odbíhá další červená, která podél zrušeného vleku Seppenalm uhání ve
svižném a mírně proměnlivém sklonu k horské chatě
Tauernberg, odkud pokračuje jako velmi rychlá modrá
anebo lehce sportovní červená až k parkovišti na úrovni mezistanice. Do
údolí přímo k nástupní stanici kabinky v
Heiligenblutu (1 301 m) sjíždí lesem červená
trať s krátkými hangy a užšími traverzy.
Po západním svahu Scharecku se podél moderní kabinkové lanovky Panoramabahn
řítí nepravidelně upravovaná, krátká, ale mimořádně strmá černá
trať s červenou variantou v podobě serpentinovitého objezdu, po spojení
tratě už klidně míří na louku Fallbichl, kde se
setkává – v zimě s uzavřenou – vysokohorskou silnicí pod Grossglockner.
Z protilehlého pahorku Viehbühel (2 420 m),
dostupného vlekem, stéká podél silnice středně široká, lehce
serpentinovitá modrá trať, v okolí je pak nenáročný, přehledný a hravý
volný terén.
Ze Scharecku na východ je v rozsáhlém freeridovém svahu vyznačena
neupravovaná ski-route s 800m převýšením, mířící do sousední lokality
Fleissalm. Sjezd však končí cca 300 m pod nástupní stanicí sedačky,
které je nutné vyšlápnout pěšky. Z mezistanice Russbach se sem lze
přesunout také unikátní tunelovou lanovkou.
Pod vrcholem Hochfleiss (2 902 m) se rozprostírá
horský kotel s 1 100m převýšením, obsloužený krytou sedačkou a dlouhou a
strmou kotvou. Z vrcholu roluje po hřebeni neposedně proměnlivá sytě
červená vyhlídková trať, která se na úrovni vrcholového vleku vlévá do
modře značené, ale velmi svižné a jemně terénně členité tratě,
pokračující na Fleissalm (1 809 m), po opačné
straně vleku padá přehledným kotlem neupravovaná ski-route. Od horní
stanice sedačky Fleiss stéká po horské louce ještě jedna rychlá a
proměnlivá červená trať.
Kromě páteřních kabinkových lanovek je v areálu jediná (a pohodlná) sedačka, doplňkem jsou pak dlouhé a vcelku strmé vleky.
Na svazích jsou roztroušené malé a malebné dřevěné horské chaty (Spatzlalm, Tauernberg, Fleisskuchl), žádné samoobslužné „tácovky“.
Malé turistické letovisko Heiligenblut, umístěné na trase vysokohorské silnice Grossglockner Hochalpenstrasse, se sluní na jižním úpatí Scharecku s nerušeným výhledem na střechu Rakouska. Hotelů je zde jen několik, většina lyžařů tedy dojíždí. Nástupní stanice kabinkové lanovky je vsazena do svahu přímo v centru vesničky – z úrovně ulice vede na nástupiště výtah. Jako snad každé místo „na konci světa“ má Heiligenblut genius loci, který ještě umocňuje přítomnost nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru, ale třeba i kuriozní kabinková lanovka v tunelu, využívaném v létě jako vodovodní potrubí a v zimě jako spojení lyžařských lokalit Scharecku a Fleissalmu.
Při zimní cestě do Heiligenblutu od severu je potřeba „podjet“ Vysoké Taury směrem na jih (buď Katschberským, nebo Felbertauernským tunelem) a pak se po horských silnicích vrátit zpět k severu k hlavnímu hřebeni Taur – vzdálenost je tak o něco delší, než by se z mapy zdálo. Za ten klid to ale stojí.
