Civetta Lyžování a lyžařské středisko

Civetta - lyžování

Na jižním okraji Dolomit se mezi ohromnými třítisícovými masivy Civetty a Monte Pelma zdvihají modřínově zalesněné ani ne dvoutisícové pahorky, které jsou převážně nenáročnými sjezdovkami vzájemně propojené do malého výletního labyrintu. Na západní straně lyžařského areálu leží na břehu jezera turistické městečko Alleghe, na východní pak poklidné vesnice Selva di Cadore, San Fosca, Palafavera nebo Zoldo.

Svahy jsou proměnlivé, mírné až příjemně svižné, přičemž vyloženě strmé sjezdovky zcela chybí a naopak výjimkou nejsou ploché přejezdové cesty.
Nejvíce sjezdovek se soustředí kolem centrálního vrcholu Col dei Baldi (1 922 m). Z oblého vrcholku se zpět do Alleghe spouští po severním svahu lesem celá paleta tratí od ostrého slalomáku až po velmi mírnou modrou, obkružující velkým obloukem nejstrmější partie svahu.
Carvingově nejatraktivnější je široká červeno-modrá pláň z vrcholu Monte Fertazza (2 100 m) i obě dlouhé červené tratě pokračující do údolí směrem k Selva di Cadore.
Velkoryse široké pro příjemně sportovní jízdu jsou také obě dálniční, červeně a černě značené, sjezdovky z pahorku Crep di Pecol (1 756 m) podél páteřní kabinky v Zoldu. Přehledné, přitom proměnlivé jsou nejvzdálenější červené sjezdovky z Monte della Grava (1 880 m). Na odvrácenou stranu směrem k Zoldu se řítí černá trať Laghetto, která je aspoň zčásti hodna svého značení.
Z kratších tratí potěší nenápadná, modře značená, ale velmi svižná trať Belamont s vlekem na odvrácené straně Col dei Baldi, která je využívaná pro trénink. Užší, členité, ale nepříliš prudké, takže vcelku hravé jsou sjezdovky s vleky v opuštěném zákoutí pod pahorkem Forcella Pecol.
Opravdu lehké jsou jen okružní tratě z Col dei Baldi nebo Crep di Pecol v Zoldu a cvičné louky v mezistanici Piani di Pezze nad Alleghe, v Palafaveře či Zoldu. Celkově si tak na Civettě lépe zajezdí pokročilejší pohodově ladění lyžaři než úplní začátečníci. Nejsportovnější tratě bývají často zabrány tréninky nebo závody.

Lyžuje se celkově v nižší nadmořské výšce do 2 000 m, zato se tratě rozbíhají do všech světových stran, takže si lze během sezóny i během dne vybírat míru oslunění i kvalitu sněhu. Na jaře zaručují nejlepší kvalitu sněhu severně orientovaný svah Fertazzy nebo tratě v Zoldu.

Hlavní tahy jsou obsloužené zpravidla expresními sedačkovými lanovkami nebo kabinkami, celkově však působí omšelejším dojmem a vyhnout se nelze ani starším lanovkám, zvláště při zdlouhavém návratu ze Zolda přes Palafaveru.

Sjezdovky poschovávané v řídkých modřínových lesích, rozprostřené do velkého území a nikde nevytváří rušné křižovatky s přílišnou koncentrací lyžařů - areál tak působí téměř komorním dojmem, zvláště ve všedních dnech, kdy v areálu lyžují jen hosté z okolních letovisek, které nepřekypují ubytovací kapacitou. Hotelů nebo apartmánových rezidencí je tu mnohem méně než v centrální části Dolomit.

Na svazích převažují malé útulné dřevěné horské chaty s italskou atmosférou nebo bufety s okénkem. Jejich typická nabídka zahrnuje panini (obložené housky) nebo pastu (těstoviny, lasagne). Pokrmy jsou sice jednoduché, zato čerstvé a chuťově výborné. Usednete-li k prostřenému stolu, zaplatíte tzv. coperto. O víkendech je vhodná rezervace.

Lyžařský areál je obklopen dvěma monumentálními masivy Dolomit - z jedné strany Monte Pelmo, údajný trůne Bohů, z druhé pak Civetta s ohromnou a temnou severozápadní stěnou, zbrázděnou jako obří varhany. Na severozápadě se v dálce špičatí vrchol nejvyšší hory Marmolady.

Oblast je nejsnáze dostupná od jihu, takže je oblíbenou víkendovou a prázdninovou destinací Italů. Příjezd od severu vede přes horská sedla Campolongo (od Brunecku) nebo Falzarego (od Cortiny). Cesta z Brennerské dálnice zabere zhruba dvě hodiny. Zpevněná parkoviště se nacházejí v blízkosti nástupních stanic lanovek.